Včelaření jako honba za výnosy medu?

V žádném případě! Cesta k tomuto poznání byla docela krátká.

Začátek včelaření mého tchána  je popsán  na stránce stanoviště včelek.   Moje cesta byla zase jiná. Jako kluk z paneláku naskrz městský člověk, který téměř nebyl v přírodě, jsem měl velké štěstí, že jsem potkal svou manželku. Vyrazili jsme na chalupu a já byl z včel naprosto fascinován. Včelky byly přímo za stěnou a já je cítil, slyšel jak bzučely a vnímal jejich pozitvní energii. Prostě apiterapie v přímém přenosu! Navíc jsem se stal velkým „závislákem“ na medu jako potravině a taky trochu léku.

Pak jsem do včelek koukal a pomáhal. Při změně budečáku na nástavkové úly jsem se stal členem svazu a snažím  se včelařit.

Důležitá byla ale především mentální cesta přístupu ke včelám a následně  i k přírodě, krajině a prostředí nejen kolem sebe.