Včelaření jako honba za výnosy medu?
V žádném případě! Cesta k tomuto poznání byla docela krátká.
Začátek včelaření mého tchána je popsán na stránce stanoviště včelek. Moje cesta byla zase jiná. Jako kluk z paneláku naskrz městský člověk, který téměř nebyl v přírodě, jsem měl velké štěstí, že jsem potkal svou manželku. Vyrazili jsme na chalupu a já byl z včel naprosto fascinován. Včelky byly přímo za stěnou a já je cítil, slyšel jak bzučely a vnímal jejich pozitvní energii. Prostě apiterapie v přímém přenosu! Navíc jsem se stal velkým „závislákem“ na medu jako potravině a taky trochu léku.
Pak jsem do včelek koukal a pomáhal. Při změně budečáku na nástavkové úly jsem se stal členem svazu a snažím se včelařit.
Důležitá byla ale především mentální cesta přístupu ke včelám a následně i k přírodě, krajině a prostředí nejen kolem sebe.